Místa lovu V době chytání na ovoce, to znamená převážně v letním období, je tloušt velmi aktivní ryba a je převážně v pohybu. Zaznamenal jsem, že větší akční radius vykazují menší tloušti ke 40 cm. Starší a zkušenější se snaží obsadit stálejší místa, kde při co nejmenší námaze získají nejvíc potravy. Tyto ryby podřizují výběr lokality, kde se převážně přes den pohybují, vždy vlastnímu pocitu bezpečí. Postupem doby jsem začal na řekách objevovat méně a více „horká“ místa, kterým jsem musel přizpůsobit způsob lovu. Soutoky řek Zde nahazuji co nejdále do míst soutoku (omezen jsem spíše viditelností brčka než schopností provést delší nához), kde řeky, postupem času a za zvýšených vod, vytváří různé lavice a kosy. Jelikož se jedná o vzdálenější a na potravu bohatá místa, ryby se tu rády drží a dá se tu vylovit větší množství tloušťů všech velikostí. Místa pod jezy Pokud si chci při běhání podle vody oddechnout, rád si sedám na jez a chytám přímo v podjezí ve vývařišti. Zjistil jsem, že čím hlubší podjezí, tím může skrývat větší překvapení. Opět je důležité nebýt viděn. Současně je velice dobré spouštět nástrahu po proudu pod jezy, kde se ryby zdržují a vyhledávají potravu. Kamenitá koryta s překážkami Toto jsou na první pohled nenápadná místa. Ve středu koryta se za většími kameny drží velcí tloušti, kteří nepřejíždějí a nejsou na první pohled vidět. Mohu říci, že záběry a zdolávání velkých ryb z těchto míst mi vždy dokážou zvýšit adrenalin v krvi. Táhlé hlubší a zpětné proudy Velice nadějná místa. Malé tlouště většinou zpozorujeme hned, větší jsou někde pod nimi a zpravidla na rozhraní pomalejší a rychlejší vody. Zde si to chce pohrát s větší hloubkou na udici. Příbřežní zarostlé partie Tato místa jsem si nechal nakonec, protože pokud si chceme užít trochu legrace, tak lepší nenajdeme. Pokud chytáme přímo ze břehu, je těžší dostat prut do bojové či pracovní pozice skrz porost nad stanoviště ryb (přesto si matchový prut vymluvit nenechám). Toto umocňuje i pohled na velké ryby těsně u břehu, které se zde cítí bezpečně, pokud je ovšem nevyplašíme. Způsob nabízení nástrahy bych přirovnal lovu na třepanou na koníka. Ten pohled, když se vám podaří předložit třešeň před velikého tlouště, který se pomalu přiblíží, udělá kolem ní dvě rituální kolečka a pak ji pomalu vsaje, je kouzelný. Ovšem po záseku se vrhám z břehu do koryta řeky před příbřežní porosty, abych mohl prut zvednout a rybu zdolávat. Je zde ale velká spotřeba dobrých míst. Nedá mi to, abych upozornil na opatrnost nejen na prut, ale i na vlastní zdraví. V mládí se mi přihodilo, že při couvání zpět v takovém místě došlo ke škobrtnutí a pádu. V tu chvíli jsem měl od ostrého klacku ve svém pozadí díry dvě a strávil čtrnáct dní v klidu od ryb v nemocnici. Druhá možnost, u širších a mělčích toků, je chytat z prostředku řeky a nahazovat ke břehům. Pokud je možnost chytat z větší vzdálenosti a přes proud, jsou výsledky zaručeny. Zažil jsem příhodu, že při chytání z břehu, kde jsem mohl docela dobře zdolávat, jsem chytil dva středně velké tlouště. Poté jsem si všiml, že chytám na místě, kde přímo u vody rostou plané třešně. Nechal jsem toto místo odpočinout, níže přebrodil řeku a z druhé strany přes proud chytil osm velkých ryb z jednoho místa a téměř na hod. Některá třešeň snad ani nestačila plesknout o hladinu. Tyto případy mě znovu neustále přesvědčují o jejich opatrnosti. Sestavení udice Toto je již pravděpodobně zřejmé z předešlého psaní. Brčko nasazuji přímo na kmen a níže je již jen návazec cca 40 cm dlouhý s háčkem. Návazec je spojen s kmenem bez obratlíku. Tím mám automaticky vymezenou nejmenší hloubku. Není na závadu pokud v některých mělkých místech nástraha drndá po dně. Během lovu ryby hledám zvětšováním hloubky, dle lokality, na které v dané době chytám. Nástraha, předkládaná tímto způsobem, je ve vodě velice přirozená. Přes svoji tíhu, která je dobrá při nahazování, se ve vodním sloupci víceméně vznáší. Brčko většinou na hladině plave ve vodorovné poloze nebo se mírně stápí zatížený konec. U švestky používám brčka s vyšší nosností. Nához, záběr, zásek, zdolávání Nahazuji ve většině míst opatrným plynulým tahem kolmo přes proud nebo mírně proti proudu a nechávám nástrahu splavávat dokud udržím kontakt se splávkem. Nástraha mi na háčku vydrží deset i více náhozů než odpadne. Někde nástrahu díky dlouhému prutu pouze položím a kontroluji, nebo nechám splavávat. Záběry na takto sestavenou udici a brčko jsou snad to nejhezčí z celého chytání. Většinou se kontakt ryby projeví ťuknutím brčka a jeho pootočením „do směru“. Pak následuje stápění a mizení brčka. Ani rychle, ani pomalu, přirovnal bych to ke stápění barelů při lovu žraloka ve filmu Čelisti. Se zásekem chvíli počkám. Ze začátku jsem měl dvě metody. Buď jsem tlouště nechal ujet cca jeden metr. Nebo jsem si po záběru pomalu počítal v duchu podle tvrdosti nástrahy (měkká višeň – tak do dvou, tvrdší chrupka, švestka – až do pěti). Nyní se více řídím citem. Nechce to zásek v žádném případě uspěchat. Je dobré, pokud ryba jede směrem od vás. S ohledem na velký ústní otvor se taky stává, že rybě vytrhnete sežmoulanou nástrahu ven. K tomu částečně napomáhá, že se samozřejmě nejedná o normální zásek, ale jakési zastavení s mírným přiseknutím s ohledem na jemnost sestavy. Ve zdolávání velký problém nevidím. Tloušť bojuje hlavně na začátku po záseku a pokud nejsou v blízkosti překážky, které mohou případně výlov komplikovat, ryby neztrácím. Zde mi pomáhá dlouhý prut vyvést rybu na volnou vodu, či ustát prvotní nápor. Brzdu navijáku využijí ryby až nad cca 40 cm. Potíže mohou nastat při konci zdolávání u větších jedinců při snaze podebírat je rukou, jak jsem se zmínil výše.
Vnadění ryb Nevnadím. Raději ty třešně zbaštím sám. Nestalo se mi, že bych zjistil hmatatelný rozdíl při vnadění těsně před lovem nebo při lovu. Možná bych zjistil lepší pochytání po několikadenním vnadění před lovem na vybraných místech. Větší váhu přikládám hledání ryb. Chytám na Vltavě, Volyňce, Otavě, Malši, Lužnici, Sázavě, Orlici a všude zaznamenávám bezprostřední zájem o tyto nástrahy bez vnadění. S postupem sezóny, tak jak ovoce dozrává, se zájem ryb o tyto nástrahy zvyšuje. Traduje se, že po chycení jedné až dvou ryb je potřeba změnit místo. Pokud je vybrané místo rozlehlejší, úživnější, s větším počtem ryb, lze při opatrném chytání ulovit více kusů. Přestože se zde o chytání na feeder nerozepisuji, musím přiznat, že jeho účinnost bývá pro tlouště veskrze zničující. Dají se takto chytit velké a opatrné exempláře, například v tažných a hlubokých proudech. Zde pravděpodobně hraje roli skutečnost, že je nástraha v klidu a současně rybář neplaší ryby pohybem po břehu. Používám kmen 0,165 a návazce 0,123. Sestavuji jednoduchý paternoster, kde je vzdálenost zátěže od kmenu 20 cm a s návazcem dlouhým 70 cm a více. I s ohledem na určité výhody použití feedru musím konstatovat, že mám raději plavanou pro neopakovatelné kouzlo záběrů. Chápu, že tloušť není ryba, která osloví většinu rybářů. Sám se počítám mezi takové, které více potěší lov kapitálních tlouštů, plotic či cejnů, než například lov středně velkých kaprů. Byl bych rád, kdyby tento článek alespoň trochu přispěl ke zvýšení úcty k tomuto opatrnému všežravci.
1 2